Školní výtvarka

Tematická výuka VV. Téma: Pampeliška Technika: 1. ročník - obtisk listů a květů, tempera. Kresba bílou pastelkou na černý podklad. 5. ročník - kolorovaná tuš Inspirace: Karla Cikánová, Kvapilova pohádka Princezna Pampeliška

Cíl práce byl následující: Namaluj krev proudící v tepně a zaznamenej složení krve. Pracovali žáci 5. ročníku v centrech aktivit - v přírodovědě jsme se učili o krvi, propojili jsme to s centrem ateliér. Kritéria: Použij pouze tři barvy (bílou, červenou, černou) a zkus vyjádřit plasticitu a 3D efekt cévy. V obrazech tohoto typu se dají určitě využít i další témata: Vesmír, tunely, mikrosvět, ... Povedlo se to více i méně, podívejte se:

Nevím, jakou máte zkušenost vy, ale práce na společném díle je velkým zážitkem jak pro děti, tak pro učitele. My si zkusili společné dílo v první třídě. Odehrálo se v lednu, kdy se děti už znají, přesto je míra spolupráce zatím jen omezená. Snažím se ji podporovat ve všech předmětech, tedy i ve výtvarném bloku. Tentokrát jsme měli téma NEBE PLNÉ BALÓNŮ. Společně jsme vytvořili modré nebe, na kterém letěly balóny od každého dítěte. Jak jsme postupovali?

S páťáky jsme dělali koláž na téma Já si létám. Práce trvala jeden učební blok (90 minut). Nejprve jsme se vyfotili u bílé zdi v pozicích, které se nám hodily pro výsledný obraz. Pomocí krepového papíru jsme udělali pozadí. V době, kdy nám na topení schlo, jsme vystřihli velký nafukovací balónek a vodovkami (někdo temperami) jsme ho vymalovali. Vystřihli jsme fotografii a pak už následovala samotná kompozice a nalepení do jednoho obrazu.

Barevné spektrum v pátém ročníku. Vyšli jsme ze základních barev a doplnili je barvami sekundárními a terciálními. Do osmiúhelníku jsme je namalovali tak, jak jsou ve spektru. Využili jsme podzimu a doplnili i déšť a tělo člověka pod deštníkem. Někdo stihl i jiné motivy (oko, želvu, šneka). Práce se dařila, určitě se dá dělat i s mladšími dětmi. Technika: kolorovaná tuš (vodové barvy)

V matematice pro prvňáčky si povídáme o školním hřišti. Napadlo mě, že si takové hřiště vyrobíme i ve výtvarce. Použijeme barevné papíry, nůžky, lepidlo. Zdroj nápadů: https://www.artsonia.com/museum/gallery.asp?project=1593189 A jak jsme se s tím poprali? Nebylo žádné přesné zadání, jen jsem dětem pustila pár obrázků. A ony už se pustily do práce. Nakonec jsme v závěrečném hodnotícím kruhu zjistili, že nás to moc bavilo, cítili jsme se bezpečně a výsledky jsou parádní.

Letos jsme pojali čarodějnice trochu jinak. Seznámili jsme se s tvorbou Pabla Picassa a zaměřili se na jeho portrét. Pomocí myšlenkové mapy a indicií děti poměrně snadno odhalily, o kom si budeme povídat. Zaměřili jsme se na portrét, a to na jeho propozice. Protože jsme slavili čarodějnický den, zkusili jsme si portréty čarodějnic tak, jak by je mohl ztvárnit Pablo Picasso. Ve třídě bylo 15 žáků ze 4. a 5. ročníku, pracovali jsme technikou suchého pastelu.

Dnes jsme si v bloku výtvarné výchovy povídali o autoportrétu. Všechny děti se ráno nechaly vyfotit, abychom mohli se svým obličejem dál pracovat. Tentokrát nás inspiroval  Paul Klee  a jeho období tlumených barev. Samozřejmě nás (jako vždy) zaujal i životopis tohoto umělce (opravdu natíral během první světové války letadla maskovací barvou?), prohlédli jsme si některá jeho díla a zkusili jsme - stejně jako on - vytvořit naše autoportréty. Není jednoduché rozvrhnout proporce a nakreslit svůj obličej opravdu podle skutečnosti. Díky pravítku a tužce jsme si ale řekli, jak na to. Pak jsme začali přidávat barvy. A závěrečné odhalení překvapilo mnohé z nás. Podívejte se :)

Co je to abstraktní umění? Jak vypadá linie? A jaké jsou základní barvy? Na tyto - a plno jiných otázek - jsme dnes v bloku výtvarné výchovy hledali odpovědi. Pro naše dílo jsme se dnes inspirovali u holandského umělce Pieta Mondriana. Stejně jako Yves Saint-Laurent jsme se i my inspirovali a použili jeho Kompozici s červenou, žlutou a modrou v nejrůznějších výtvorech. Namalovali jsme tričko, tácky, papíry i sami sebe. Pro linie jsme použili černou pásku. Barvy jsme volili stejné jako Mondrian - jasně žlutou, červenou i modrou. I to může být problém - nesmíchat barvy a tvořit jasnými odstíny. Zajímavá byla i tvorba kompozice. Není tak jednoduché správně rozvrhnout svoje dílo. Mám pocit, že se nám dnes dařilo. I děti ve své závěrečné reflexi byly spokojené. V hodině nám tentokrát hrála hudba boogie-woogie - stejná hudba, kterou poslouchal Mondrian při své práci.

Jeskynní malby v Altamiře. Nejdřív jsme studovali knihu Umění pravěku a starověku, prohlédli jsme si obrázky Altamiry, další fotky pravěkého umění (malba, kresba). Pak jsme se rozdělili do skupin. První skupina malovala vodovkami jeskynní stěnu, další rudkou a uhlem kresby lovců a zvířat, poslední kreslila vleže na velké papíry (nalepené zespoda na stoly) jeskynní výjevy. Děti se ve skupinách střídaly. Nakonec jsme dali vše dohromady.

Část výtvarného bloku jsme dnes strávili hrou na umělce z Karlova mostu. Pověděli jsme si, co je to portrét, vysvětlili rozdíl mezi portrétem a karikaturou, prohlédli si několik slavných portrétů (Van Gogh, Picasso, Mona Lisa, Frida, ...) a pak jsme se rozdělili do dvojic (a jedné trojice).  Zatímco si umělci připravovali své propriety a chystali suché pastely a papíry, turisti si vybírali rekvizity. Pak si turista sedl ke svému umělci a ten měl přesně osm minut na to, aby svého turistu věrohodně ztvárnil. Pak se role obrátily. Podívejte se, jak se to našim umělcům povedlo.

V hodině výtvarky se stalo něco podivného: Ponožky spolkly předměty, které nebyly vidět - děti je mohly poznávat pouze hmatem. To, co nahmataly, pak měly namalovat suchým pastelem. Vznikla tak úžasná díla. Ztvárnit na papír to, co hmatem poznám. Jakou to asi má barvu? Co to asi je?

Nemám ráda šablony a kýčovité obrázky. Přesto jsem si s dětmi zkusila tyhle kýčovité zimní krajinky. Dětem se výsledné práce líbily, mně už méně, ale to tak někdy je - ne vždycky se hodina povede podle představ učitelky. Nejdřív jsme si zkusili různé odstíny modré a vytvořili oblohu. Na to jsme malovali stromy - a někdo i sněhuláky, stopy, vrány, sníh, ... Vše temperami. Podívejte:

Jsou aktivity, které mohou vypadat trochu zvláštně. Někdy dost zvláštně. Jako třeba když si dáte do pusy pět žvýkaček najednou a pak z té obří peppermintové hmoty vytvoříte sochu. Žvýkačkovou sochu.  Zkoušeli jsme si hrát nejen s prostorem, tvarováním, ale i převodu 3D stavby do 2D podoby. A tak jsme sochy nafotili, zvětšili, vytiskli a přeměnili je na obyvatele cizí planety. Podívejte se na naše výtvory, děti byly nadšené - a výsledky určitě stojí za to!